Náš život je omezován pouze mírou naší fantazie.

Znáte to...?

27. října 2017 v 23:26 | Arien

Už je to dlouho co jsem sem naposledy psala, ale přesto, že to tak nevypadá, často se sem vracím, jen tak... Pročítat si články.

Když se na ně tak dívám na si připomenu tu radost, jakou mi to v té době dávalo psaní, která postupně vyprchala.


Teď si procházím krizí a tak mě napadlo, že bych ji mohla zkusit vypsat... ale čím začít... doufám, že andělé mé prsty povedou při psaní.


Nikdy jsem nebyla moc velký talent co se týče školy, ale nikdy mi to moc nevadilo, protože ostatních ohledech jsem se sebou spokojená a tak to beru. Ale jakmile začnete mít ve škole fakt špatné známy, tak se to začíná projevovat jako dost velká nedokonalost. Určitě o sobě neříkám, že jsem hloupá, ale já v sobě prostě nedokážu to cosi zlomit a tak se s tím táhnu a nechávám to plynout, ale v poslední době si připadám jako v mlze. Nedokážu se soustředit ani na zlomek učení. nevnímám... Abyste pochopili, je to jako černá díra a vy s tím nemůžete nic dělat. I teď když píšu tenhle článek, tak si přijdu jak ve snu a houpám se jako na lodi, má mysl je zpomalená a nedokáže se na nic soustředit, jenom pozoruji jak moje prsty mačkají tlačítka klávesnice a jak se řádek za řádkem plní mými myšlenkami, které jsem už tak dlouho potřebovala někomu říct. Já ale nechci slyšet nic soucitného.. nechci slyšet nic, jenom chci aby se mi ten člověk díval do očí, stejně bych jeho slova nebyla schopna vnímat a tak by jich pro mě byla škoda.


Místo toho abych teď psala tyhle slova bych se měla učit houby a žahavce ale v momentě když jsem se přihlašovala do třídního mailu sem se zarazila a vzpomněla jsem si na opuštěný blog, který jsem nechala ležet ladem a chtěla jsem nechat uzrát čas, až najdu ta správná slova a budu hodna toho Vám něco sdělit.


Abyste pochopili můj problém, a nebavili bychom se jen v náznacích. V řádcích nudných listů popsaných z obou stran drobnými písmeny se ztrácím. Opravdu se snažím naučit se ty planá slova, která mě "vedou" k lepší budoucnosti, ale ať si k nim sednu s jakoukoli motivací, po pěti minutách zjistím, že se má mysl propadla do mého světa, kde sedím u jezera a pozoruji listy jak padají na hladinu, sleduji podvodní město, které září všemi barvami. Řasami se proplétají ladné ryby a sem tam se mihne nějaký neznámý, tvor, který jen čeká až ho pojmenuji. Pak mi ale na rameno zaklepe realita a já opět zjišťuji že jsem opět selhala, ale nevzdávám se a tak si přečtu několik dalších slov... opakuji je stále dokola, abych si ty složité názvy zapamatovala, abych je po písemce mohla opět vypustit, když v tom náhle se objeví jiskra, jasnější než všechny výstrahy v mé mysli a vede mě ke kouzelným dveřím mého světa, jenom do nich nakouknu abych věděla co se tam děje a na tváři se mi zračí úsměv. Všechny bytosti se tam smějí, tančí kolem barevného ohně, baví se a v očích se jim zračí bezstarostnost, překypávají životem a energii, která srší všude kolem a hvězdy je hladí svými jemnými paprsky po tváři.


Je těžké, ne-li nemožné ty dveře zabouchnou a když už se mi to povede, nedovedu je zamknout, chci alespoň slyšet jejich smích a nemám to srdce jim to štěstí vzít. A tak se zkroušená vracím k pochmurným logickým řádkům, kde nejsou žádná pravidla, žádná Fantasie, žádná zábava. Sama si musím razit cestu trnitým hustým porostem vědomostí, které mou představivost chtějí roztrhat a nechat ji, jako krev stékat po svém trní.


Teď když se tak dívám na odstavce mých myšlenek, mám pocit, jak bych napsala sedm stran a přitom se přede mnou tyčí pár odstavců, ve kterých je mé trápení... Jak nevýznamné je s problémy dnešního světa, lze jej vůbec nazvat problémem?... To už je jiná otázka. Nepatří sem milí čtenáři, objevila se příliš brzy, její chvíle ještě nenadešla, snad si ještě jednou najde cestu na povrch, až přede mnou bude opět bílá čistá stránka.


Děkuji za tvůj drahocenný čas,

Arien


PS: Vím jak je tento článek dětinský a neuspořádaný, ale na mě to funguje jako terapie a proto bych neradi jednu jedinou větu změnila, je to pouze tok mých myšlenek, který si razil cestu na povrch a proto je tento článek velmi neuspořádaný,

Pro to tě prosím o pochopení.

Pomohlo mi to…
Související obrázek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama