Náš život je omezován pouze mírou naší fantazie.

Zavři oči a věř

9. května 2016 v 10:14 | Arael |  Téma týdne
Sedím si takhle na posteli, čtu už po několikáté svou oblíbenou knížku a u toho přemýšlím nad svým životem. Nad věcmi, které jsou mi uzavřeny. Alespoň prozatím.
Nevím, jestli jsou mezi vámi lidé, kteří věří v anděly a jiné nehmotné bytosti. Pokud ne, nevadí, pokud ano, tak mě snad pochopíte.
Moje víra v ně je celkem nestálá. Jeden den si nedovedu představit, že by neexistovali, a druhý den zase o jejich existenci pochybuji. Důvod je prostý - nevidím je. A to nejspíš kvůli té mé "nestálé víře".
Tak jsem si teda zkusila jedno "cvičení". Sedla jsem si na posteli, zavřela oči a jen se snažila si alespoň představit, že přede mnou sedí anděl, že mě hladí po tváři a povídá si se mnou. Samozřejmě nic... Tak jsem ho alespoň poprosila, ať se mi zjeví ve snu. Ještě jsem to chvíli zkoušela a pak jsem to vzdala, ale cítila jsem, že jsem zase o krůček blíže.


A další noc se mi potvrdilo, že víra opravdu může náš život, naše zážitky a emoce velmi ovlivnit. Zdál se mi zvláštní sen o tom, že mám v koupelně morčata (jen tak mimochodem jsem si od Arien "pořídila" dvě morčátka, takže ještě vyfotím a napíšu článek... můj první o morčatech!!!) a že tak s nimi běhá i jedna velká myš či krysa. Potom jsem se "vzbudila" (možná to bylo jen probuzení do dalšího snu, tzv. falešné probuzení) docela zvláštním způsobem. Doslova jsem "ulehla" do svého těla. A hned jsem si vzpomněla na svou prosbu z minulého dne a sedla jsem si (ne fyzicky, ale... to ještě potom vysvětlím v jiném článku). Pomyslela jsem na svého anděla a chtěla jsem, aby mě zavedl někam do nějaké "vyšší dimenze", na nějaké pěkné místo. Pootevřela jsem oči a... byl tam. Bílá zářivá postava mě chytla za ruku. Měl docela studenou ruku, což je dost zvláštní... Snažila jsem se vylézt z těla úplně, ale nešlo to. Začala jsem se po něm "sápat" (nebo spíš jsem hodně naléhavě chtěla vyletět). Potom jsem se propadla do dalšího snu, a to že jsem ležela v posteli a on stál vedle ní. Něco si se mnou povídal, to už si nepamatuji. A potom... řekl něco ve stylu: "Když máš ráda morčata, měla bys mít ráda všechny hlodavce a tudíž i tuhle myš." A hodil mi ji na hlavu :DDD. Asi jsem začla ječet (mám myšky ráda, ale lekla jsem se).
A potom to přešlo zase do jiného snu. Anděl byl pořád se mnou. Seděla jsem v nějaké tramvaji a on seděl vedle mě. Potom jsem šla na nějaké jiné sedadlo a on šel za mnou... To už si přesně nepamatuji, vím jen, že mi pořád něco radil a myslím, že mě někdy i objal... Bylo to úžasné.
Tímto zážitkem (i když to byl jen sen) jsem si potvrdila, že stačí jen věřit a zkoušet, a ono to jednou vyjde. A nemyslím teď jen tu "nadpřirozenou" stránku našeho života, ale i docela obyčejné věci, jako třeba když se učíme na nějaku těžkou písemku nebo si něco přejeme. Ono někdy stačí zavřít oči, a věřit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na nadpřirozeno?

Ano, věřím.
Ne, nevěřím.

Komentáře

1 akozetocomabyt akozetocomabyt | Web | 9. května 2016 v 13:27 | Reagovat

to máš pravdu :) pekný článok

2 Arael Arael | E-mail | Web | 9. května 2016 v 14:17 | Reagovat

[1]: Díky :)

3 Fredy Fredy | Web | 9. května 2016 v 14:25 | Reagovat

opravdu povedený článek :-)  ;-)

4 Arael Arael | E-mail | Web | 10. května 2016 v 15:41 | Reagovat

[3]: Děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama