Náš život je omezován pouze mírou naší fantazie.

Morčecí věrnost

14. července 2015 v 23:11 | Arien |  Zvířátka

Morčata, jak už jsem sama několikrát psala, hrozně moc je miluju a už jsem toho s nimi hodně zažila, proto jsem hrozně moc ráda, že se s vámi můžu podělit o další ze svých zážitků.



Sama jsem si už říkala, že mám těch morčátek opravdu hodně a že bych to potřebovala trochu zredukovat a tak jsem se rozhodla, že některé morčátka vypustím do lesa. Možná, že si teďka někteří říkáte, že morčata na svobodu nepatří, že by se jim něco mohlo stát, já se toho ale nebojím, protože si pamatuju, že když jsem byla menší, tak jsem svoje morčata pustila na zahradu, ať si dělají, co chtějí. Přes díry v plotě se vždycky prodraly na vedlejší louku, ale vždycky se po pár dnech vrátily zpátky. Byly to morčata, které mi byli oddané a měli mě rádi a já je. Byli asi tří nebo čtyři ale teď jsem jich měla 15 a zdálo se mi to moc. Taťka s tím nadšeně souhlasil, vlastně to byl jeho nápad a jen na mě bylo, jak se rozhodnu.

Taťka taky říkal, že si necháme jen naše červené stádečko a statní pustíme, jenže já jsem nedokázala dát sbohem Georginovi a Verunce, které, no to asi bude znít hrozně, mám trošičku radši než ten zbytek ale jenom fakt o trošičku, taťku jsem však dokázala přemluvit jen na Georgina. Tak jsem je tedy všechny vzala a šla s nimi na jednu loučku v lese. Když jsem tam dorazila, se všemi jsem se rozloučila a na konec jsem si nechala Verunku. Chvíli jsem se s ní mazlila a povídala si s ní, přála jsem si a by to nikdy neskončilo, ale bohužel jsem musela jít. Tak jsem tedy vstala, oprášila se a dala Verče naposledy sbohem. Verunka byla vyděšená, a koukala na mě svýma kaštanovýma očima a ani se nehla. Já jsem si vzala koloběžku, naposled jsem jí zamávala a odjela jsem, ale strašně mě to tížilo, nemohla jsem uvěřit tomu, že dál už naše cesty nevedou. Pořád mi nějaký hlas říkal, abych jí tam nenechávala, a čím víc jsem se vzdalovala, tím víc na mě doléhal. A nemusel naléhat moc dlouho, uvědomila jsem si, že toho bych nadosmrti litovala, tak jsem to otočila a vracela jsem se zpátky k loučce. Přijela jsem tam a vrátila se na to samé místo, kde jsem morčátka vypouštěla. Tam mě čekalo velké překvapení. Verunka se od toho místa ani kousíček nehla a když mě uviděla, přiběhla mi až k nohám. Já jsem ji šťastné zvedla, dala do přenosky a opatrně s ní jela domů. Ale pořád tady zůstával ten problém, co řeknu taťkovi. Bylo mi jasné, že by mě s ní taťka poslal zpátky, tak jsem se rozhodla, že si Verunku nechám potají, samozřejmě jsem věděla, že to nevydrží moc dlouho, ale potřebovala jsem, aby se to ten den neřešilo. Přinesla jsem jí domů, připravila jí menší kotec v ústraní jako provizorku a přemýšlela jsem, jak to s ní budu dělat dál.

Každý den, když jsem přišla ze školy, jsem jí dala na zahrádku, dokud nejsou rodiče doma. Ale bohužel, taťka jí stejně našel. Zavolal mě a řekl mi "Terezko našel jsem kotec, ve kterém ti leží polomrtvé morčátko.", okamžitě jsem běžela ke kotci a zjistila, co se stalo, když jsem k němu přiběhla, zjistila jsem, že na dně leží Verunka s plným bříškem ležícím v kupě sena. Myslím, že tatínek trošku přeháněl, ale stalo se přesně to, čeho jsem se obávala, tatínek mi totiž řekl, že ji mám vypustit ale na štěstí na to pak tak nějak zapomněl. Takže jsem Verunku přemístila do sklepa do kotce, kterého si tatínek určitě jen tak nevšimne a uvidím, jak se to bude vyvíjet dál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. července 2015 v 19:57 | Reagovat

A nebylo by lepší raději morčátko dát někomu, kdo se o něj lépe postará? :O Když ti s ním rodiče nepomohou...

2 Arien Arien | E-mail | Web | 30. července 2015 v 14:23 | Reagovat

[1]: Tyhle morčátka už nikdo nechtěl protože byli už hodně staří a tak jsem chtěla aby si poslední léta svého života užili ne v kleci ale na svobodě. A všechny morčátka se u nás mají jako v bavlnce. Základní stravu všechno mají, seno je od mého strýčka té nejlepší kvality, necpu do nech žádné granule s éčky ale to co nám vyrostlo na zahrádce, v zimě jim kupuju tu nejlepší zeleninu a hned jak to jde je dávám na zahrádku aby se provětrali. Některé pouštím i na volno ale přece jenom svoboda je svoboda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama