Náš život je omezován pouze mírou naší fantazie.

Mají zvířata pocity?

7. dubna 2015 v 16:16 | Arien |  Zvířátka
Řekla bych, že téměř všichni z vás mají doma alespoň křečka, který vám dokáže zpestřit volné chvíle a taky si myslím, že většina lidí by bez domácích zvířátek nemohla existovat a já patřím mezi ně. Vlastně už od malička jsem si hrála se vším živým, ať už to byli brouci, žáby, žížaly nebo čolci v našem jezírku, ale k mým nejoblíbenějším zvířatům patří psi, koně a morčata, které jsem měla neustále v ruce a za těch 14 let mého života jsem u nich viděla lásku, nenávist, žárlivost, přátelství, no prostě všechny ty vlastnosti, které má člověk. Asi si teďka někteří ťukáte na hlavu a říkáte si, že jsem se nejspíše pomátla, ale já tu všechno viděla na vlastní oči a už dávno jsem pochopila, že morčatům nezáleží jen na tom co by strčila do pusy a jestli chcete, řeknu vám, jak to všechno bylo. Takže, jak už jsem říkala, s morčáky jsem byla srostlá už jako malej prcek.

Vždycky to byla jen morčátka ze zverimexu. V té době jsem si je mohla koupit bez starosti, že mi za pár dní pojdou. Dnes už to tak bohužel není. Měla jsem je vždycky pohromadě, samec, samice či mládě, moc jsem se o to nestarala, ale později, když už jsme si věřili, navzájem jsem je prostě ráno pustila všechny na zahrádku, když jsem je někdy potkala, tak jsem si s nima pohrála, bez toho aniž bych je někdy musela nahánět a na večer si vždycky zalezla do svého kotce. Bylo to moc fajn, ale poté, co mi všechna zemřela stářím, jsem si asi rok žádné nekupovala, ale cítila jsem v sobě takovou prázdnotu, která mě neustále tížila a nedala se snést, tak jsem rodiče poprosila, jestli by mi nekoupili zase nějaké to morčátko ze zverimexu a na své 12 narozeniny jsem opravdu dostala morčátko, dokonce dvě, ale nebyla to ta ze zverimexu, ale ušlechtilá morčátka s průkazem původu a tatínek mi řekl, že jestli chci, můžu si založit chovatelskou stanici a chodit s nima na výstavy. Já jsem samozřejmě hnedka s jásotem souhlasila a začala jsem se o to zajímat. Moje první dvě samičky se jmenovaly Coronetka a Lentilka z chovatelské stanice Světluška a tam jsem také poznala svoji kamarádku, která mi s těmi morčaty začala pomáhat a netrvalo dlouho a koupila jsem si dvě krémové morčátka Gedunku a Georgina s jejich malou holčičkou Veverkou a pak už to pokračovalo dál Pepíno, Červenka, Zrzka, Běla... Netrvalo dlouho a já pochopila, že jsou něco jako skupina, která má svůj řád a každý v ní má své místo a funkci a prožívají přesně ty pocity co my.

Začnu s láskou.
Lásku jsem vlastně viděla jen jednou u svých morčat a odehrávala se u Georgina a Gedunky. Byl to velmi zajímavý pár, ale nikdo se k sobě nehodil víc než právě ti dva.
Georgino byl alfa samec a svou pozici si dokázal tvrdě obhájit, vlastně je to to největší morče, jaké jsem kdy měla. I přes tu přísnou povahu to byl výborný otec, ale i vůdce a uměl pomoct slabším. Ale povahy, které si u něj nejvíce vážím, je věrnost, pokaždé, když dám morčata na zahradu do klecí, Georgina pouštím volně, ať si dělá, co chce a ještě nikdy mi neutekl.
A Gedunka byla zase alfa samice, která si svoje stádečko dokázala úžasně pohlídat. Ty silnější samice, které neustále obtěžovaly slabší, měla neustále pod dozorem a těm slabším, mláďatům se snažila pomáhat, jak to jen šlo, i když nebyla její. Dokonce jednou, když měla 3 mladé a její kamarádka měla 4 a vůbec to nestíhala s kojením, Gedunka si jedno mláďátko přibrala a pomohla jí. A ve všem tom každodenním vzruchu, když měla alespoň chvilinku čas k ní vždycky přišel Georgino a lehl si vedle ní. Pak, když jsem je dala zase k sobě na nakrytí a Gedunka porodila, nechala jsem je ještě týden u sebe, protože jsem nemohla sehnat kotec navíc. Po tom týdnu jednoho odpoledne, když jsem šla kolem jejich klece, jsem zahlédla Gedunku, jak tam leží celá načepýřená a těžce oddechuje a Georgina, který u ní stál. A když jsem se na něj podívala, viděla jsem něco, co jsem ještě nikdy neviděla. V jeho očích jsem viděla strach, něhu ale také bezmoc. Oba dva jsme věděli, že tady Gedunčina cesta končí a že s tím nemůžeme nic udělat. Chtěla jsem jí tu cestu ulehčit, aby se tolik netrápila a tak jsem jí šla utratit. Její týdenní miminko jako zázrakem přežilo, ale v Georginovi už jsem nikdy neviděla tu jiskru a elán jako dřív.

Žárlivost jsem zažila u Pepína a Veverky.
Když jsem je dala prvně k sobě, doslova se nenáviděli, leželi na opačné straně klece, neustále se dožďubovali a cenili na sebe zuby. Ale jak je známo, láska má blízko k nenávisti. A u nich se stalo přesně tohle, prostě se do sebe zamilovali, no i když láska není to správné slovo, to by Pepíno nesměl být takový záletný. Uplynula už nejaká doba a já se miminek u Verunky nemohla nahmatat a já potřebovala nakrýt další samice, tak jsem si řekla že skusím dát Verču, která měla být další na řadě do jejich venkovního výběhu. No a tak jsem taky udělala, dalšího dne jsem tam verču strčila a chvíli je pozorovala. Pepíno, jak jsem čekala, se začal družit a neustále za Verunkou lezl, to se ale Veverce nelíbilo a všelijak se snažila ty dva od sebe odehnat, moc se jí to ale nedařilo a tak začala kousat Verunku. To se ale zase nelíbilo mně a tak jsem radši dala Verunku pryč. Veverka už potom ale z Pepínem ani nepromluvila, lehla si na trávu a hleděla si svého a když se k ní chtěl Pepíno přidat, prostě ho kousla a odešla na druhou stranu klece. Sice nevím, jak to Pepíno dokázal, ale nakonec se s tou tvrdou palicí nakonec usmířil. Nakonec všechno dopadlo výborně a Veverce se narodili 3 nádherná mláďátka, ze kterých se pak stali budoucí šampióni.:)

Nenávist a přátelství vám tady psát nebudu, protože si myslím, že si to všichni dokážete živě představit.
Tímto dlouhým článkem jsem jenom chtěla poukázat na to, že zvířátka nejsou jenom vyžírky. Vím, že jsem sice psala jen o morčátcích, ale s jinými zvířátky jsem zatím ještě neměla tu příležitost a pro mě je to jasný důkaz toho, že i zvířátka,jak malá tak velká, mají své pocity.
Mezi člověkem a zvířetem může vzniknout opravdu velmi silné pouto, jak u těch malých, tak u těch velkých, protože toho máme hodně společného.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama