Náš život je omezován pouze mírou naší fantazie.

Lucidní snění (1. díl)

12. května 2016 v 13:39 | Arael a Arien |  Jiný svět
Jak jsem slíbila, přichází náš společný článek o lucidním snění. Možná jste o tom už někdy slyšeli. Pokud ne, tak vysvětlíme. Lucidní snění je - jednoduše vysvětleno- stav, kdy si ve snu uvědomíte, že sníte a začnete si ho řídit podle sebe. Možná si říkáte, že to je jednoduché, že si prostě stačí říct, je to sen, jdu si dělat co chci. Omyl! Je to opravdu obtížné. Mě se to podařilo jenom párkrát. Ale o tom teď řeč nebude.

Co to vlastně je, lucidní snění?

Jak už jsem se zmínila, lucidní snění je vlastně uvědomělý sen. Ale to není vše. Někdo říká, že lucidní snění vlastně neexistuje, že to uvědomnění je součást snu a jenom se nám zdá, že o sobě víme. Ale věřte mi, já to zažila, a musím říct, že ten pocit, když si uvědomíte, že sníte, je k nezaplacení, a pochybuji, že je to jenom sen. Připadá mi, jako bych cestovala po nějakých jiných světech, a někdo říká, že to tak fakt je. Nevím, nebudu tady tvrdit, jak to je nebo není, to ať si každý domyslí sám. Já si ale myslím, nebo spíš vím, že lucidní snění je skutečná věc a každý by si to měl zkusit.
 

Chlupatý pařez

11. května 2016 v 17:54 | Arael |  Naše tvorba
Před několika týdny jsme dostali v hodině hudební výchovy úkol, který se velmi podobal úkolu z hodiny češtiny, o kterém jsem psala. Tentokrát jsme však měli zadanou melodii (vlastně jsme měli na výběr ze dvou - Babička Mary, nebo Ezop a brabenec), na kterou jsme vymýšleli text. Bylo nám zadáno pár náhodných slov, která se tam měla objevit. Konkrétně - pes, kapsa, řízek, pařez, tabule, postel a židle.
Možná si myslíte, že z toho se nedá nic vytvořit, a to jsme si myslely taky, ale nakonec díky Arieninu nápadu na "chlupatý pařez" (který se mi nejdříve nelíbil, ale potom jsem ho teda přijmula a stálo to za to!!!) jsme vytvořily něco, co... co se nám prostě líbí a doufám, že se to bude líbit také vám.

Zavři oči a věř

9. května 2016 v 10:14 | Arael |  Téma týdne
Sedím si takhle na posteli, čtu už po několikáté svou oblíbenou knížku a u toho přemýšlím nad svým životem. Nad věcmi, které jsou mi uzavřeny. Alespoň prozatím.
Nevím, jestli jsou mezi vámi lidé, kteří věří v anděly a jiné nehmotné bytosti. Pokud ne, nevadí, pokud ano, tak mě snad pochopíte.
Moje víra v ně je celkem nestálá. Jeden den si nedovedu představit, že by neexistovali, a druhý den zase o jejich existenci pochybuji. Důvod je prostý - nevidím je. A to nejspíš kvůli té mé "nestálé víře".
Tak jsem si teda zkusila jedno "cvičení". Sedla jsem si na posteli, zavřela oči a jen se snažila si alespoň představit, že přede mnou sedí anděl, že mě hladí po tváři a povídá si se mnou. Samozřejmě nic... Tak jsem ho alespoň poprosila, ať se mi zjeví ve snu. Ještě jsem to chvíli zkoušela a pak jsem to vzdala, ale cítila jsem, že jsem zase o krůček blíže.
 


Fotky Bublinky a Leoška

10. dubna 2016 v 21:40 | Arien |  Deník Morčat


Vítám vás tu s novým článkem,

jak jsem slibovala, jsou tu fotky Leoška a Bublinky. A jak to vůbec u focení probíhalo?

První šel na řadu Leošek, tak jsem se s ním pomazlila, aby se uklidnil a pak jsem si vybírala, kam ho dám, aby to vypadalo hezky a protože mým favoritem je náš kousek zahrady, kde je tzv. Poodří ( Protože to tam tak opravdu vypadá jako v Poodří... no... myslím že je to hezčí než Poodří :) mé kroky směřovali právě tam.

Leošek ať jsem dělala, co jsem dělala tak se prostě nechtěl nechat vyfotit, zaprvé ho znervózňoval Tedouš, který samozřejmě musel asistovat, a tak mi pořád lezl na rameno a zadruhé se prostě nemohl normálně postavit, takže s ním byl opravdu problém.

Naopak Bublinka je rozená modelka, Tedouše si vůbec nevšímala a při každém záběru se pěkně narovnala. S ní se mi pracovalo opravdu výborně.

Každá fotka, kterou jsem s ní vyfotila, bych se nestyděla dát na blog, ale u Leoška jsem opravdu horko těžko vybírala. Téměř na každé fotce mi mrkl, jako by to dělal naschvál :).

Musíš to zažít

9. dubna 2016 v 14:32 | Arien |  Úvahy a zamyšlení

Asi to znáš,

ty zážitky, které sis prostě musel zažít, abys je pochopil. Někteří lidé mají ten vzácný dar vžít se do věci a já se považuju jako jednou z těch lidí, ale přesto vím, že to není takové, jako když si to v reálu zažiješ.


Jako malá jsem byla velmi zvláštní dítě, mocným poutem spjaté z přírodou, fascinovalo mě vše kolem ní (a pořád fascinuje). A zažila jsem už tolik nádherných věcí... ten pocit, když se dotkneš stromu a poctíš jeho energii, cítíš že žije... když pohladíš jemný jarní květ, tak nádherný pro oči, když ponoříš nohy do vody a dotkneš se její hladiny, která se začne tak roztomile čeřit... Je krásné o tom povídat, ale dokud si to člověk nezažije, může si to představit, popřípadě i něco cítit, ale takové propojení si prostě musí zažít. Tolik zážitků, které když píšu tento článek si přehrávám v hlavě a je taková škoda, že i kdybych se snažila sebevíc, nedokázala bych je popsat natolik, aby jsi cítil to co já. Takové věci prostě musíš zažít.

Kam dál